Když jsme neměli kuchaře, vařila jsem i já v sedmém měsíci těhotenství, uvádí s úsměvem Ivana Karhanová, majitelka kavárny Králík v rádiu

Na rozhovor s Ivanou Karhanovou jsem se těšila. Po e-mailu působila paní Karhanová bezprostředně, pohodově, strojené a formální odpovědi šly stranou. Když jsem v plné polní dorazila do kavárny, ukázalo se, že pohoda čišící z osobního setkání převálcuje e-mailovou konverzaci na plné čáře. Podle Google bylo v čase našeho setkání v Králíkovi v rádiu „nižší vytížení“, ale mně přišlo, že je spíše „trochu rušno.“ 🙂 Zkrátka v 10 dopoledne tam byl celkem slušný provoz, který bych nečekala.

Kdy se zrodil nápad otevřít kavárnu a jak dlouho realizace trvala?

Nápad se zrodil po tom, co se mi narodila první dcera. Chvilku mi v hlavě zrál, než nabral konkrétní podoby, jak to má vypadat a tak. Anča se narodila v prosinci 2012 a v září 2014 jsme otevírali kavárnu. (ve Vršovicích, pozn. red.)

Jak byste celý koncept charakterizovala? Popsala kavárnu někomu, kdo ji vůbec nezná?

Králík v rádiu je restaurace určená pro rodiny s malými dětmi v duchu hesla vy jíte, my hlídáme. Pobíhající a křičící děti nám nevadí, jsou naprostou součástí provozu.

Proč jste se do otevření pustila?

Takový typ podniku mi chyběl. Nemám ráda nákupní centra a prefabrikované umělohmotné dětské koutky.

Viděla jste někde něco podobného?

Ne.

 

Králík v rádiu – Herna přibližně dvě minuty po otevření (9:02 ráno). 🙂

Pomáhal vám někdo s realizací? Co vám to dalo a vzalo?

Co mi to vzalo to nevím. Co mi to dalo? Tak to je jasné. Mám kavárnu a vyznám se v hygienických nařízeních, gastro nařízeních a jiných nařízeních, a umím kolaudovat stavbu. (smích) Vzhledem k tomu, že ten první i druhý prostor potřebovaly dostavbu a rekolaudaci, takže jsme všude dávali stavební projekt, potřebovala jsem gastro projektanta, normálního projektanta, potřebovala jsem lidi, kteří mi to pomohli zrealizovat, a stavaře.

Prvního července 2017 jste přestěhovala Králíka v rádiu do nových prostor. Plánujete otevřít ještě další pobočku?

Někde vzadu v hlavě to mám. Nicméně dostavba Karlína, celkově od podpisu smlouvy do otevření prostor, zabrala šest měsíců. V prosinci 2016 jsem řekla, že otevřeme 1. července, a to se také stalo, ale stálo mě to, a všechny okolo to stálo, spoustu sil a energie. Takže představa, že otevíráme dalšího Králíka, je nereálná. Nápad nedozrál natolik, abych jej začala realizovat.

Podle čeho jste kavárnu vybavila? Hračky, nábytek, měla jste jasnou vizi?

Jsou to 60. a 70. léta Brusel. Obecně mám kladný vztah ke starým věcem. Vybavení Králíka ve Vršovicích jsem nechala na své asistentce, která tím, že byla kunsthistorička, vybrala styl 70. let. Že chci retro nábytek, to jsem věděla, ale jí vyšlo, že nejpoužitelnější a nejzajímavější by byl Brusel. Navíc jsme si ho zažili, když jsme byli malí. Takže je jasné, že styl držíme celou dobu, a zde se to barevně doplnilo o další prvky. Hračky i kuchyň vychází z mojí představy, jak bych to chtěla mít. Nemám ráda plastové hračky, hrací hračky na baterky. Nejlepší mi připadají plyšáky, kostky, dřevěné hračky, to, když si děti malují, stříhají, čmárají křídami po tabuli. Proto to je vybavené takhle.

 

Králík v rádiu – Herna, ve které kavárenská chůva děti pohlídá.

Dočetla jsem se, že název Králík v rádiu vznikl tak, že v logu PR agentury, kterou jste založila, máte králíka. Vaše kolegyně místo klece koupila staré rádio, do kterého králíka dala, když jste zařizovali prví kavárnu. Kde je váš maskot teď?

Králíky máme dva a jsou na dvorku. Je tam ten původní a jednoho jsme se ujali. Někdo nám ho dal, tak jsme ho adoptovali. Králík v tom rádiu fakt byl, ale vyrostl a už mu rádio bylo malé.

Mohou si děti s králíkem hrát?

Ano. Pod dohledem. Holky z herny ho občas berou dovnitř.

Jak celý koncept od roku založení pokročil? Jak se posunula vaše role v kavárně ve srovnání s tím, co jste dělala v minulosti a co děláte nyní?

Myslím si, že moje role je de facto stejná v tom smyslu, že určuji strategii, mluvím do toho, co chci, abychom vařili v kuchyni, jak chci, aby vypadal náš servis vůči zákazníkovi. Rozhoduji celkově o tom, do čeho se bude investovat. Jinak dělám vše. Takže klasicky, když přijdu, tak jsem taková lepší Ukrajinka. Zametám, uklízím, pomáhám v kuchyni, když je krize, umývám nádobí, obsluhuji, kasíruji. Veškeré pomocné práce. (Zde by se hodila poznámka „smích“, ale paní Karhanová se usmívá téměř celou dobu rozhovoru.)

Králík v rádiu – Ivana Karhanová, majitelka restaurace a kavárny.

Kolik zaměstnanců je přítomno v jednom dni v Králíkovi, aby kavárna fungovala?

Šest lidí je na směně. Dva v kuchyni, dva za barem, jeden v herně a provozní.

Jak vybíráte chůvy? Čím se inspirujete při vymýšlení aktivit pro děti?

To dělá Verča jako provozní, nebo to vymyslí holky. Personál vybíráme, ale je ho všude málo. Lidi nejsou, bereme je na zkoušku. Když se osvědčí a chtějí tu zůstat, tak zůstávají. A když to nefunguje, tak tu prostě nejsou. Ono to poznáte celkem rychle, jestli to funguje nebo ne. Jestli ty lidi vnímají potřeby zákazníka a kavárny stejně. To je to, co rozhoduje. Často se to pozná po první směně. Je to o tom, že lidi musí vědět, že provoz není sranda, že to je hodně o komunikaci mezi jimi a dětmi, jimi a rodiči a ne každý to ustojí. Od chův čekáme proaktivitu a komunikaci. Ne každému to sedí a ne každý ví, že mu to nesedí.

Kolik lidí v průměru za jeden den kavárnu navštíví?

Zhruba 80 denně, v průměru.

Kolik vydáte jídel?

Jak kdy. Tak 60 až 80. Podle toho, co je za den.

Víc lidí chodí v týdnu nebo o víkendu?

O víkendu. O víkendu na oběd potřebujete rezervaci. Také se může stát, že vám mezi dveřmi řekneme, že už není místo.

V roce 2015 jste v rozhovoru pro MF Dnes uvedla, že jste investovala 1,5 milionu korun do otevření kavárny a že se nůžky mezi výnosy a náklady uzavírají, ale investice se vám ještě nevrátila. Když jste se přestěhovali do větších prostor, tak se vám investice již vrátila?

Králík ve Vršovicích byl narvaný k prasknutí, ale byl ztrátový. Ty prostory byly malé na to, aby vygenerovaly zisk, proto jsme se přestěhovali. Nyní máme o dva lidi na směně víc, ve Vršovicích byli na směně čtyři.

Je problém sehnat zaměstnance, kteří sdílí vaše nadšení pro věc? Jaký je u vás pracovní pohovor?

Nevím, na kolik dělám klasické pohovory, ale ta moje vize je celkem jasná. A většinou, když se sem člověk nehodí, tak já si s ním nesednu. Vybíráme je podle toho, co chtějí dělat. Lidi na bar a do herny přijímá Verča jako provozní, a lidi do kuchyně já. Nikdy jsem nepracovala v korporaci a vycházím z toho, že lidi by měli znát moji vizi, měli by vědět, co od nich chci. Předpokládám, že oni jsou schopni říct, že něco je jinak, než má být. A když tu někdo končí, tak na základě toho, že na svou práci začne kašlat a ztratí to nastavení, že na prvním místě je zákazník.

Když za vámi přijde zaměstnanec a řekne: Já mám lepší nápad, než to je nastaveno, mělo by to být tak a takhle… Akceptujete to?

Ano, jsem za to ráda a vlastně to od nich tak nějak trochu čekám. Mám ráda lidi, kteří umí přijít a říct: „Hele, my bychom rádi dělali ještě tohle.“

Stává se vám to?

Ano.

Králík v rádiu – otevřená kuchyně. Na směně je v restauraci šest osob.

Jaké jste zažila nejtěžší chvíle? Říkala jste si někdy: „Proč jsem jen Králíka otevírala?“

Blbé bylo, když jsme asi měsíc neměli kuchaře. Vařila jsem i já v sedmém měsíci těhotenství. Nedosáhla jsem na hrnec. To jsem usoudila, že když jsme přežili tohle, tak přežijeme vše. (Poznámku „smích“ si odpustím a připojím „wow“.) Celkově náročné bylo tohle zkolaudovat. Říkala jsem si, že bych měla dostat Nobelovu cenu míru za to, že jsem nikoho nezastřelila (smích). Jinak jsem si nikdy neříkala, proč jsem to otevírala. Králík je fajn a funguje. A to je důležité.

Co vás mile překvapilo, potěšilo? Čekala jste, že o kavárnu bude zájem?

Nečekala jsem nic. Nebylo s čím to srovnávat. Lidi mi na začátku říkali řadu důvodů, proč to nebude fungovat, typu, že rodiče s dětmi nemají peníze. Těch důvodů bylo spoustu a všichni věděli, že to nebude fungovat. Tak se ukázalo, že to funguje. Potěší mě každá dobrá recenze. Vždy, když někdo napíše, že Králík je super, že se mu to líbí a že jim tady chutná. Třeba když obsluhuji, tak ty lidi, kteří mají radost. Pozitivní zpětná vazba na tom je nejlepší. Když vidíte zákazníka, že kouká na menu a vypozorujete, že mu tam něco chybí, a my mu nabídneme, že mu uvaříme něco extra. To, co potřebuje. Ten člověk je překvapený, že to umíme udělat, když má třeba nějaké specifické požadavky, co se týče výživy. Tak to je super.

Takže když přijde například zákazník s celiakií, tak jste schopni pro něj udělat speciální oběd?

My máme vždy jedno jídlo bez lepku a jedno bez laktózy. Ale občas se nám to sejde tak, že ty požadavky jsou buď i bez lepku a bez laktózy zároveň, nebo je někdo vegetarián, vegan anebo něco úplně jiného. Takže ta jídla umíme upravit tak, jak lidi potřebují. Když máme salát s vajíčkem, a ten člověk je vegan, tak mu tam místo vajíčka dáme oříšky. A je to o tom, že obsluha musí vědět a na člověku poznat, že se mu na tom menu něco nezamlouvá, a navrhnout mu jinou variantu. Lidi si neumí říct a často jim to musíte nabídnout. Myslím, že to není obvyklé, že kuchař jídlo upraví dle potřeby. Ale na tom člověku to je poznat a nepadne ho se ani zeptat.

Jak jste dali matkám s dětmi vědět: Tady jsme, máme v restauraci hernu a to, co děláme, děláme srdcem?

Ve Vršovicích jsme dostavovali přes léto a lidi chodili kolem, bylo to u Grébovky, a tak nějak už věděli. Česká pošta nám roznesla všude letáky. Tady v Karlíně už jsme to nedělali. Inzerce jede prostřednictvím Facebooku, máme zaplacené postery na lampách. Měli jsme sponzorák na Frekvenci 1 a na Evropě 2. Budeme mít soutěž s rádiem Pigy a s rádiem Bonton. Primárně to je Facebook.

Králík v rádiu – Herna ráno přibližně dvě minuty po otevření. 🙂

Jak kavárnu lidé objeví? Na základě reklamy, že ji už znají, nebo dostali doporučení?

Myslím si, že to je kombinace všeho. Fakt si myslím, že podobný koncept není. V dětských hernách zpravidla nevaří a jediná restaurace s dětským koutkem je ve Vinohradském pavilonu, ale to je pivnice. My jsme primárně restaurace, ne herna. Těch míst, kam s dětmi jít, moc není.

Chodí za vámi zákazníci, kteří by si přáli Králíka v okolí místa svého bydliště?

Většinou se ptají, jestli přemýšlíme o dalším Králíkovi, a to je zatím u ledu.

Před lety jste založila PR agenturu. Jak se jí daří? Kavárnu dotujete ze zisků z PR agentury?

Ano. PR agentura funguje dobře. Rozrostli jsme se ze čtyř lidí na šest. Tím, že ekonomice se daří a marketingovým aktivitám se daří, firmy poptávají komunikační aktivity. Pro PR je dobrá doba.

Jak to zvládáte při dětech? Pomáhá vám třeba babička nebo máte chůvu?

Zvládám to normálně. Od začátku mám chůvu. Měla jsem kancelář na Starém Městě, ve starém činžáku. Měli jsme to udělané tak, aby tam mohly být i děti. Takže jsem vzala Anču, šly jsme do kanclu, s chůvou tam byly chvilku s námi, pak šly třeba ven, pak na oběd, po obědě se vrátily a zase jsme tam všichni byli v jednom prostoru.

Takže pracujete, máte u toho děti a hlídá vám je chůva.

Jojo. A teďka s Amálkou (druhá dcerka, pozn. red.) chodí chůva sem. Anča už je ve školce.

Jaký máte při práci systém, abyste to všechno stihla?

Byla jsem donucena více věcí delegovat. Systém je o tom, že u mne musí zůstávat strategická rozhodnutí, která nemůže udělat někdo jiný. Všechno, co může udělat někdo jiný, tak deleguji na ostatní členy týmu.

Kontrolujete po nich práci, nebo jim věříte?

To záleží jak u koho, a co to je. Když jsou to věci, které dělají u klienta po stopadesáté, tak moji kontrolu nepotřebují, protože už to běží. Ve chvíli, kdy rozbíháme nový projekt, tak ho dost hlídám po dobu půl roku. Je to také podle toho, jak je kdo zkušený. Každý projekt je individuální. Nedá se to škatulkovat.

Kolik hodin denně pracujete?

Pracuji od devíti do tří. Denně. Do toho v úterý a ve středu jdu na jógu přes oběd. Většinou ještě pracuji večer, když holky spí. O víkendu to je jak kdy. Hodně záleží na tom, co se děje. Přes poledne většinou bývám tady a vidím, jak fungují obědy, jak funguje plac a části Králíka. Takže když jsem v Praze, tak jsem přes obědy v Králíkovi.

Jste přísný šéf?

Chci pracovat s lidmi, za kterými když přijdu a řeknu, že si něco představuji jinak, tak čekám, že to spraví. (Zde nemůže být o smíchu ani řeč.)

 

Králík v rádiu – Ivana Karhanová připravuje kávu.

Jezdíte na výlety? Jak relaxujete?

Můj muž dělá závodně triatlon a já závodně běhám, takže přes sezónu obrážíme závody.

A jak stíháte závodně běhat?

Blbě. Většinou to spojím s tím, že běžím z domu a běžím do Králíka, nebo běžím někam jinam.

Jak to děláte technicky s dětmi?

Když běžím přes týden, tak je tu Amálka s chůvou, já tu mám věci, převléknu se a jedeme spolu domů. Takže jí hlídá Maruška. (chůva, pozn. red.) O víkendu, když běžím sem nebo běžím odsud domů, tak holky bere můj muž a jede s nimi dom a já za nimi přiběhnu. Taková logistika.

Zbývá vám volný čas pro sebe? Že byste si něco přečetla nebo koukala na televizi?

Nemáme televizi. Pro mě je relax svým způsobem i běh. Za čas pro sebe považuji tréninky a jógu, na kterou chodím. Každý týden chodíme do sauny.

Sednete si a nic neděláte?

To asi ne. Když si sednu a přestanu něco dělat, tak usnu.

 

Děkuji za rozhovor

 

PS: V půlce května pro vás chystám na www.matkatereza.cz recenzi na tento podnik. 🙂

Foto: Tereza Krček

 

Zapojte se do diskuze

comments

Tereza Krček

Vystudovala ekonomickou žurnalistiku ve studijním programu Ekonomie a hospodářská správa na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 2017 založila www.radimradi.cz a ve volném čase testuje (na svých dětech) produkty určené dětem. Zajímavé recenze kvalitních hraček a dětských knih najdete na jejím osobním blogu www.matkatereza.cz.